3. díl: Slzy
(O pár měsíců později. Sora je v pátém měsíci.)
Bylo nádherné svěží ráno. Ranní slunce svítilo do oken jejich ložnice, vzduch byl ještě studený a ostrý. Leon byl už půl hodiny vzhůru a s rukou pod hlavou sledoval spící Soru. V očích měl zakletý něžný výraz a lehce se usmíval. Druhou rukou něžně svíral tu její. Spící dívka se ze spánku tvářila spokojeně a lehce oddychovala. Jeho pohled se přesunul z její tváře na kulaté bříško pod přikrývkou. Znovu se usmál. Ta dívka ho proměnila, o tom nebylo pochyb. Udělala ho tím nejšťastnějším člověkem pod sluncem. Opatrně položil její dlaň na postel, políbil ji na čelo, pohladil jí po bříšku a tiše vstával z postele. Ač nerad, musel jít trénovat.
Když se vrátil z koupelny, Sora seděla opřená o záhlaví postele, s úsměvem se dívala z okna a hladila si bříško. Stál ve dveřích a tiše ji pozoroval.
,,Budeš tam stát dlouho?“ zeptala se ho pobaveně s pohledem stále upínajíc ven. Pousmál se, došel k ní a políbil ji do vlasů. Pohladila ho po nahé hrudi (stihl si převléknout jen kalhoty).
,,Ty jsi ďábel,“ řekla s jiskřičkami v očích a s pobaveným tónem. Postupně směřoval polibky na její ucho, krk a nakonec jí jeden dlouhý vtiskl i na ústa.
,,A ty anděl,“ zašeptal jí do ucha a lehl si k ní pod peřinu.
,,To jsem zvědavá, co z toho dítěte bude,“ zasmála se a vychutnávala si jeho polibky. Vyhrnul jí košili a políbil jí na kulaté bříško.
,,A co já?“ dožadovala se Sora s jiskřičkami v očích. S radostí jí vyhověl. Její doteky na jeho zádech způsobovaly, že by nejraději nikam nešel. Měl to už téměř v plánu, jenže Sora spatřila budík a minutová ručička se blížila k osmé hodině.
,,Tatínku, musíš na trénink,“ cvrnkla ho do nosu a musela se lehce zasmát, když spatřila nesouhlas v jeho očích.
,,Žádné výmluvy, upaluj, nebo ti potom nic nepovím,“ řekla mu Sora lehce výhružně. To na Leona zabralo a vstal.
,,Tam i zpět tě odveze Juri,“ oznámil jí Leon, zatímco si oblékal košili. ,,A žádné výmluvy, nechci, abys jela přes celé město sama,“ řekl právě včas, když už Sora chtěla vyslovit námitku. Ještě jí políbil a pohladil bříško. V jeho očích bylo už lehce znatelné napjaté očekávání. Sora se tvářila naprosto klidně a spokojeně. Tušila už výsledek dnešní kontroly u gynekologa. Říkala tomu mateřský instinkt.
O pár hodin poté už kráčela po chodbě a směřovala k tělocvičně. Její oblečení, červený kabát, šála a oranžový svetr, napovídalo, že počasí venku je stále ještě poměrně chladné. S rozzářeným výrazem otevřela dveře tělocvičny, tváře měla ještě rudé od mrazu. Spatřila, jak Leon padá z hrazdy. Na dvě vteřiny se k smrti vylekala, ale pak si uvědomila, že je pod ním záchranná síť. Všichni v tělocvičně se na ní podívali. Leon, všímající si její přítomnosti, vyskočil ze sítě na zem a šel jí naproti. V očích mu hrála zvědavost a popadal dech. Sora se na něj dívala rozzářenýma očima.
,,Už se těším,“ řekla tajemně Sora do absolutního ticha v tělocvičně.
,,Na co?“ zeptal se jí Leon. Věděl, že ho schválně napíná.
,,Na první vystoupení se Sophií,“ odpověděla mu po chvíli a s úsměvem sledovala, jeho reakci. Leon se doslova rozzářil, zaleskly se mu oči a první slza štěstí na sebe nedala dlouho čekat. Objal ji a samou radostí se s ní zatočil.
,,Opatrně, nemusí si zvykat na akrobatické výkony tak malá,“ zasmála se Sora a trochu mu vyčetla.
,,Promiň..já…já…“ Leon samým štěstím nebyl schopen slova a položil ji na zem. S úsměvem mu setřela slzu.
Sora seděla v křesle a četla si poštu. S úsměvem dočetla dopis od rodičů a odložila jej. Uchopila obálku. Na štítku bylo Leonovo jméno. Podivila se. Nikdy mu nechodilo nic jiného, než úřední dopisy.
,,Leone, máš tu dopis!“ zavolala za ním do kuchyně. Slyšela, jak o zem zařinčela poklička. Za malý moment Francouz došel, v očích měl stejné překvapení, jako Sora. Vzal si od ní obálku a sundal si zástěru. Oči se mu lehce zúžily. Znal to písmo. Roztrhl obálku a rozložil list papíru, na kterém toho nejspíše moc nebylo, jelikož jej hned s tichým zasyčením zahodil na stůl.
,,Co se děje?“ zeptala se ho Sora překvapeně. Chvíli mlčel.
,,Moji ctihodní rodičové se uráčili mě po deseti letech navštívit,“ řekl Leon a opovržlivě se díval na dopis.
,,Tvoji rodiče?“ zeptala se překvapeně. Nikdy o nich nevyprávěl. Pokud věděla, tak od nich i se Sophií utekl a oni po nich ani nepátrali.
,,Ano. Bohužel stanovené datum je právě dnes,“ řekl se silnou nechutí. Vstala a pohladila ho po tváři. Podíval se na ni. Povzbudivě se usmála a vtiskla mu na ústa něžný polibek.
Hodinu před večerním představením Sora vešla do Leonovi šatny. Zapínal si zrovna plášť a když na ni pohlédl, musel se pousmát. Oba se tvářili lehce nervózně, Sora až lehce panicky. Došel k ní a chytil jí za ruce.
,,Jestli nechceš, nemusíš to dělat,“ řekl tiše a díval se jí do očí. Zavrtěla hlavou.
,,Jdu pro ně,“ prohlásila rozhodně. Polibkem jí dodal odvahy a poté vyšla zpět na chodbu.
Stála i s Yurim před Kaleido Star. Kolem nich pomalu chodili lidé a těšili se na večerní vystoupení. Yuri spatřil na Soře do očí bijící nervozitu.
,,Neboj se, to zvládneš. Jestli bude problém, jsem tu já,“ dodal jí odvahy. Vděčně se na něj usmála. Před nimi zastavila limuzína, ze které vyšel bodygurd a otevřel zadní dveře auta. Z nich vyšla žena středních let s krátkými hnědými vlasy a ledovým výrazem v tváři. Úzké rty byli zvýrazněné tmavou rtěnkou. Za ní vyšel postarší muž s elegantně zastřiženými stříbrnými vlasy s knírkem a v šedém obleku. Muž se na Soru a Yuriho rozpačitě usmál. Sora se nadechla.
,,Je nám potěšením vás uvítat v Kaleido Star!“ vrhla se k nim s úsměvem a natáhla k nim ruku. Žena si jí chladně změřila od hlavy až k patě. Pohledem se vrátila k devítiměsíčnímu bříšku. Otec Leona vzal Sořinu ručku a lehce jí políbil.
,,Potěšení je na naší straně,“ usmál se na ni. Sora si lehce oddechla.
,,Jmenuji se Sora Naegino,“ představila se s lehkým úsměvem. Bylo jí jasné, po kom Leon zdědil francouzský šarm.
,,A mé jméno jest Yuri Kilian,“ upoutal na sebe pozornost akrobat, když pan Oswald upustil Sořinu ruku.
,,Když dovolíte, zavedeme vás dovnitř, představení za chvíli začíná,“ usmála se Sora. Pan Oswald přikývl.
Právě směřovali k balkónu pro zvláštní návštěvy.
,,Je to jistě vzrušující, pracovat v tomto cirkuse,“ prolomil ticho otec Leona. Jeho manželka šla jako poslední a vše si chladně přeměřovala. Sora mu přikývla.
,,To je, mám nepředstavitelnou radost pokaždé, když slyším potlesk diváků,“ řekla s úsměvem.
,,Vy jste taky akrobatka?“ zeptal se jí pan Oswald překvapeně.
,,Ano, jen můj stav mi nyní neumožňuje vystupovat. Jeviště mi sice chybí, ale nestěžuji si, je to štěstí.“ Sora si pohladila bříško s mírným úsměvem.
,,Ach ano, všiml jsem si, že jste v požehnaném stavu. Kdy se narodí?“ zeptal se jí pan Oswald se stále milý úsměvem. Yuri trošku zpozorněl, byl připraven jakkoliv zasáhnout.
,,Tušíme, že za týden,“ odpověděla mu Sora a začínala být mírně nervózní.
,,Jste jistě velmi šťastný, víte, co to bude?“ otázal se pan Oswald Yuriho. Ten se lehce pousmál.
,,Šťastný jsem, Soře i jejímu partnerovi to velmi přeji,“ řekl opatrně.
,,To jsem zas něco….myslel jsem….“ Pan Oswald se otočil na Soru. Ta se lehce pousmála.
,,Před týdnem jsme se dozvěděli, že to bude holčička…,“ nenápadně zatnula ruce v pěst a nadechla se, ,,Sophie,“ dodala po chvilce. Paní Oswaldová po ní vrhla ledový pohled. Otec Leona se nervózně usmál a polkl. Sora otevřela dveře balkónu.
,,Příjemnou podívanou,“ popřála jim a poté co vešli na něj, odešla i s Yurim směr zákulisí.
,,Zvládla jsi to skvěle,“ řekl povzbudivě Kilian a pokusil se o úsměv. Viděl, že dívka má slzy v očích. Zavrtěla hlavou.
Když došli do zákulisí, zastihli ještě Leona, který chodil nervózně sem a tam. Podíval se na Soru a spatřil v jejích očích slzy. Okamžitě k ní přispěchal a objal jí opatrně, aby neublížil dítěti. Nebyl schopen slova.
,,Musíš jít,“ zašeptala. Držela se, aby se nerozplakala. Váhavě jí pustil, políbil ji na čelo a vešel na jeviště.
Při vystoupení si Sora zlepšila náladu. Když skončilo, rozhodla se jít do Leonovi šatny a celou záležitost s ním probrat. Už chtěla vejít dovnitř, ale pootevřenými dveřmi slyšela hlasy. Tiše stála a poslouchala.
,,Leone to přeci nemyslíš vážně!“ uslyšela ženský hlas.
,,Myslím matko,“ obořil se ledově Leon.
,,Vždyť je to jen komediantka! Bůh ví, jestli je to dítě vůbec tvoje!!“ hlas Leonovi matky byl ostrý a ledový. V očích Sory se objevily slzy.
,,Takhle o ní nemluv….!“ Řekl tiše, ale ostře Leon.
,,Doufám, že si ji nehodláš vzít!“ znovu bodla Oswaldová.
,,Samozřejmě, že ano!“ zpražil ji Leon. Na rtech Sory se mihl úsměv.
,,Leone, buď rozumný. Užil sis, tak se vrať do reality. Nevychovali jsme tě pro nějakou poběhlici. Takovou dívku si nemůžeš vzít. To dítě nemůže nosit jméno Oswald.“ Sora zkameněla. Ten hlas patřil jeho otci. Aspoň u něj doufala, že se jí zastane.
,,Vyber si Leone! Život plný luxusu nebo ta tvoje komediantka s tím děckem!“ Bylo ticho. Sora byla v šoku. Po tvářích jí tekla jedna slza za druhou. Rozběhla se s pláčem pryč.
Komentáře
Přehled komentářů
hej tak jako tohle mě dojalo, proč to rodiče musí takhle kazit??? Jsou hrozní ... grrrrr
pěknýýý =)
(Kalira Sionská, 16. 7. 2007 20:19)no, typičtí snobští rodeče =) no, ale až se narod mimi tož si je třebas získá =D
jen tiše mrká s okna...
(anime929, 16. 7. 2007 16:54)to je krásné,ale i smutné^^ přesně tuto kompozici miluji:))a přesně takto jsem si nějak ty jeho rodiče přestavovala
vybrat si
(WongMay, 16. 7. 2007 16:31)to jsem zvědava co si Leon vybere ja jen doufam že Soru a ne luxus.....
promin
(Janule, 16. 7. 2007 15:41)omlouvam se za ten predeslej prispevek omylem jsem ho odmackla chtela jsem rict ze tohle jsem necekala doufam ze si Leon vybere soru a ne nejakej blbej luxus hele bylo by dost smutny kdyby to zkoncilo spatne ale ty to pises tak je to na tobe ale ja bych hctela Happy End :) ale jinak moc pekny
hej
(Caracal, 18. 5. 2009 12:31)