2. díl: Zvláštně smutný úsměv
,,Všechno je v pořádku. Vypadá to, že tak za týden
budeš moci pozvolna začít s vystupováním. Zatím, prosím, buď
v klidu.“ Doktorka Kate seděla za
stolem naproti Soře. Mladá plnoletá dívka se dívala na desku stolu, ve tváři
měla pořád zakletý ten zvláštně smutný úsměv.
,,Je to všechno?“ zeptala se
potichu doktorky.
,,Zatím ano, za týden prosím
raději běž na kontrolu ke gynekologovi.“
Sora se na ni mírně zoufale
podívala. ,,Nebylo by možné, abyste mi vyšetření provedla vy? Chci, aby to
zůstalo mezi námi…“
,,Já? No dobře…nějak se to snad
zařídí..“ přikývla jí Kate s mírně zamračeným výrazem, trošku chápavým,
trochu smutným.
,,Tak jestli je to všechno.“
Zvedala se mladá dívka ze židle, připravena k odchodu.
,,Počkej, neměla by jsi sama
chodit přes celé město. Zavolám do Kaleida. Stejně musí o tobě vědět Kalos, aby
tě ještě týden nechal v klidu.“ Sora chvíli váhala, pak přikývla.
V kalosově kanceláři
zazvonil telefon v nejméně v hodnou dobu. Šéf cirkusu měl na
koberečku zrovna Leona a bavili se o novém vystoupením s názvem Krysař, ve
kterém měl šarmantní Francouz vystupovat v hlavní roli.
,,U telefonu Kalos, přejete si?
Sora? Jak je na tom?“ Leon napatě poslouchal, ale sotva to na sobě dával znát.
,,Jistě Kate, někdo tam přijede.“ Položil telefon.
,,Něco je se Sorou?“ zeptal se
Leon nijak nevzrušeně.
,,Zřejmě má nějaké zdravotní
potíže, týden nebude moci ještě vystupovat. Doktorka Kate mě požádala, aby ji
někdo přijel vyzvednout před nemocnici, je nebezpečí, že by se sama mohla po
cestě někde zhroutit.“ Vysvětloval mu situaci šéf.
,,Já pro ni jedu.“ Rozhodl se
bleskově Leon a otočil se ke dveřím. Kalos mu nebránil a jen lehce zamračeně a
zamyšleně sledoval jeho záda, jak mizí z jeho pracovny.
Sora seděla na lavičce před nemocnicí, zachumlaná do oranžové mikiny, s hlavou v rukou. Po dlaních jí stékaly slzy. Ne, teď nesměla plakat, každou chvílí pro ní přijede Kalos a nesmí ji vidět v tomhle stavu. Přemýšlela nad tou červencovou nocí. Přemýšlela, co ji donutilo udělat ten hrozný čin. Znovu a znovu se za to proklínala. Další slzy. Jak toužila po Juriho návratu. Těšila se na něj a zároveň se děsila chvíle, kdy ho uvidí, Ptala se sama sebe, jestli bude schopná podívat se mu do očí. Další slzy se začaly míchat s dešťovými kapkami.
Uviděl ji, jak sedí na lavičce
s hlavou v dlaních. Zastavil auto a vylezl z něj. Tiše jako smrt
došel přímo před dívku. Nevšimla si ho. Slyšel jak slabě vzlyká. Začali se mu
lesknout oči.
,,Soro?“ Uslyšela ten ďábelský
hlas a zvedla k němu hlavu. Spatřil její hnědé oči, které se leskli jak
dva kvítky zkrápené rosou. Do jeho tváře se náhle vtisknul ten zvláštně smutný
úsměv. Nic neřekla. Chvíli se mu dívala rozechvěle do očí, potom vyskočila
z lavičky a běžela pryč do hustého deště.
,,Soro, počkej!“ zavolal za ní.
Byl překvapený, že se opravdu zastavila, ale neotočila se. Chvíli tam oba tak
stáli. On upínal zrak na její vínové vlasy, ona se snažila přemáhat, aby se
neotočila. Možná by tam stáli věčně, v tom hustém dešti, kdyby to
ohlušující ticho nenarušil zvuk velmi nečekaný a v tuto chvíli opravdu
nevítaný. Zvuk mobilního telefonu. Sora překvapeně sáhla do kapsy a přijala
hovor.
,,Ano?“ nahlásila se stále trochu
rozechvělým hlasem.
,,No tohle, já čekal radostné
výkřiky a ty zatím zníš, abych v té Francii raději zůstal.“ Ozval se
veselý hlas jejího přítele, Juriho. Mlčela. ,,Copak beruško, jsi
v pořádku?“ změnil se radostný tón na starostlivý.
,,Ano, samozřejmě..“ odpověděla
konečně. ,,Chtěl jsi mi něco?“ Trošku se zarazil.
,,No, jen jsem chtěl slyšet svůj
největší poklad a říct ti, jak mi chybíš. A nesnaž se mě obelhat, něco tě trpí.
Stejně to z tebe za pár hodin dostanu. Tedy, pakliže přijdeš na letiště.“
,,Ty už se vracíš?…to je skvělé.“
podařilo se jí ze sebe dostat. ,,Jenže nebudu moct. Mám nařízený domácí režim
od doktorky.“ Oznámila tiše do telefonu.
,,Cože? Něco se ti stalo?“
,,Nic…vážného.“ kousla se do rtu
za tu lež.
,,Uf, to jsem rád. Nevadí,
uvidíme se u tebe doma, myško, posílám pusu.“ Konečně ukončil její mučení a
položil telefon. Sora ho zaklapla a dala do kapsy.
,,Nastup si.“ řekl a přehodil
přes ní svůj kabát. Trhla sebou, úplně zapomněla, že je tu Leon. Oba byli
zmoklí skoro na kost. Vzdorovitě se na něj podívala, ale začalo jí divoce bít
srdce a trochu se motala. Chytl jí za rameno, aby jí přidržel a otevřel jí
dveře auta. Chtě, nechtě nastoupila.
Po začátek cesty bylo ticho.
Ohlušující a nervy drásající ticho. Dívala se z okna přes velké dešťové
kapky.
,,Ještě týden nebudu moct
vystupovat.“ Prohlásila tiše a dál sledovala stékající kapky na okně. Byl
překvapený, že na něj promluvila.
,,Slyšel jsem.“ Opět ticho.
,,Za týden mám přijít taky ještě
na jedno vyšetření….měla by měl vyšetřit Kate, takže se o to potratu nikdo jiný
nedozví….vím, že jsi to slyšel….zvláštní, ale je mi to líto.“ Na tváři jí hrál
ten zvláštně smutný úsměv. Zastavili před ubytovnou Kaleido Stage. Všimla si
v zrcátku, že oči Leona se lesknou. Vystoupil a otevřel jí dveře.
,,Mě taky.“ Prohlásil tiše, když
ho míjela. Kdyby se otočila, na jeho tváři by spatřila ten zvlátně smutný
úsměv.
Komentáře
Přehled komentářů
Dalsi dopbre napsana povidka vazne se mi to libi uz se tesim na pokracko............ Chudak Sora :((
for Myra
(Adrianet, 2. 7. 2007 20:42)jejš, díky moc =o) bála jsem se, aby se s pokračováním nesnižovala kvalita povídky....tak píšu třetí, ještě dnes ho snad sem dám =o) jsme se nějak rozjela XD
Sugoi!
(Myra.Black, 2. 7. 2007 19:54)Začínám se fakt těšit, co napíšeš příště - máš to lepší a lepší! ;)
trapas
(anime929, 2. 7. 2007 15:35)jejda gomene já jsem sito spletla stou sora a leon ..gomene^^
potrat???
(anime929, 2. 7. 2007 15:28)heh toto je trochu drasticke Sora a potrat???mno..ale jinak docela to ujde ale ta druhá čst byla lepší..šup at už jetu 3 část^^
superr
(Janule, 3. 7. 2007 9:29)