5. díl: Trenér
Bylo deštivé šedivé ráno a každý by si rád v takový dne přispal. Adrianet, která spánek doslova milovala, nebyla žádnou výjimkou, takže pípající budík o čtvrt na osm rozespale zaklapla a zabořila hlavu do polštáře odhodlána pokračovat v jedné ze svých nejmilovanějších činností na světě.
,,Ty jsi ale spáč,“ ozval se najednou hlásek kousek od jejího ucha.
,,Kdo to….to jsi ty? Dej pokoj!“ rozmáchla se Adri po Kejklířovi menším polštářem.
,,Takhle bys se mnou zacházet neměla, nebo se naštvu a pošlu proti tobě tajemné síly!“ vykřikl duch připlácnut letícím polštářem ke stěně.
,,Dej mi vědět, až se mám začít bát,“ zamumlala Adrianet do polštáře.
,,No ale když to bereš takhle, tak možná kdyby ses vysprchovala, tak bych ti odpustil,“ řekl Kejklíř s dychtivým výrazem a prohlížel si tělesné proporce Adrianet, které v saténovém pyžamu bylo celkem horko a tak ze sebe odkopala přikrývku.
,,Hele, jsem možná rozespalá, ale ne blbá!“ okřikla ho a hodila po něm druhý polštář.
,,Tu sprchu bys spíš potřeboval ty…doporučuji hodně dlouhou, nejmíň pět let,“ dodala ještě, poté zívla, sedla si na kraj postele a protáhla se.
,,Tak si ji dáme společnou!“ vykřikl Kejklíř vítězně a vzápětí byl ke stěně připlácnut budíkem, protože polštáře už došly.
Adri jen nesouhlasně zamručela, že musí vstávat a zamířila do koupelny. V půli cesty se ovšem zarazila, vrátila se, popadla Kejklíře a vyhodila ho na balkon. Poté mohla nerušeně v důkladně zamčené koupelně provést svou ranní hygienu a převléknout se. Jelikož Lavern byla stejný spáč, nic z toho co se odehrálo, ji neprobudilo a ona si spokojeně jak miminko spinkala dál.
Když Adrianet vyšla z jejich bytečku, na sobě měla tenisky, černé kraťasy a své modro černé batikované tričko. Na vrchu ještě šedou mikinu s klokaní kapsou. Vlasy měla jako vždy na cvičení svázané do drdolu. Odplížila se s mžouravým krokem do jídelny. Na snídani měla přibližně dvacet minut. Kdyby ji Leon tehdy tak neseřval, asi by se snažila vypadat víc k světu, ale takhle to bylo pro ní prostě jen další cvičení stejné jako u nich doma, ale s tím podstatným rozdílem, že ona nebyla trenérka. Tím byl Leon. Otřásla se při představě, že ho bude muset poslouchat a nandala si na tác misku cereálií a zalila si ji mlékem.
,,Ahoj,“ pozdravila ještě nepřítomně a napůl rozespale usmívající se Miu a snídající Annu.
,,Můžu si přisednout?“ zeptala se stejně mdlým tónem. Děvčata přikývla.
,,Tak se jdeš posilnit na setkání se smrtí?“ zeptala se jí Anna a poplácala jí po zádech.
,,Se smrtí?“ zeptala se jí překvapeně Adrianet a dala do sebe první lžičku snídaně.
,,Leonovi se dřív říkalo Bůh smrti, protože-,“ a nestihla doříct, jelikož jí Mia zacpala pusu.
,,To ale vůbec není podstatné! Vůbec se nemáš čeho bát! Hlavně se pořádně posilni a hurá do toho!“ vykřikla Mia s americkým úsměvem a véčkem na prstech.
,,Začínám se bát spíš tebe…To je takováhle pořád?“ zeptala se stále rozespale Adri Anny.
,,Jo, Kalos jí totiž už odsouhlasil nápad Sněhurky, teď udělat jen detailní scénář,“ přikývla Anna a do pusy, kterou už měla volnou, si nandala další sousto snídaně.
,,A když jsme u toho, dneska po obědě je schůze, ostatní seznámíme s nápadem Sněhurky, takže pakliže už budeš moct, tak přijď,“ mrkla na Adri Mia a sedla si zpět na své místo. Adri jen přikývla, dala do sebe ještě pár soust, vzala si láhev vody a vyšla vstříc svému krotiteli.
Po cestě si ještě ve skříňce vzala cvičky, které si obula místo tenisek. Dala si záležet, aby tam byla o pět minut dřív, aby si do ní nemohl zarýt hned na začátku. Nadechla se, dala si neposedný pramen vlasů za ucho a vešla do tělocvičny. K jejímu obrovskému zklamání tam už byl a sám, což bylo ještě horší.
,,Ehm, dobré ráno!“ pozdravila a snažila se, aby to vyznělo jistě. Leon zrovna ještě něco doupravoval a poté ji s jeho ledovým výrazem přikývl.
,,Na začátek chci zjistit, jak jsi na tom s fyzičkou, takže si dej hodinu támhle na tom,“ spustil rovnou a ukázal na rotoped.
,,Nic těžšího? Hračka!“ řekla Adri a rozsvítily se jí oči. Doma byla zvyklá jet na něm tři hodiny a byla v pohodě. Leon se jen ušklíbl a zamířil k hrazdám, aby se taky rozcvičil. Adri si postavila flašku vody vedle rotopedu a nasedla. Už dala nohy na šlapadla a zabrala. Udivila se a podívala se na závaží. No samozřejmě, maximální!
,,Zmetek,“ zaúpěla pro sebe tiše, aby to neslyšel, sundala si mikinu a vší silou dala stroj do pohybu.
,,Narovnej se, vypadáš jak v posledním tažení!“ zakřičel Leon a šel na svou hrazdu. Kdyby Adrianet nesoustředila všechnu svojí energii na stroj, něco by mu pěkně od plic řekla.
Po hodině ze stroje slezla.
,,Řekl jsem ti snad, že máš přestat? Další hodina navíc!“ vykřikl Leon z hrazdy. Adri se ohradila.
,,Ale, říkal jste, že….,“ spustila, ale když uviděla jeho výraz, umlkla a s naštvaným výrazem si jela další hodinku. V duchu přemýšlela, jak krásně by se po Leonovi házel granát.
Když uplynula zhruba další hodina, Leon slezl dolů.
,,Můžeš dolů,“ povolil Adri přestávku. Ta si sedla na žíněnku a okamžitě popadla flašku a napila se.
,,Nemyslel jsem, že to bude až tak zlé,“ rýpl si na její konto Leon.
,,Takže teď 100 sklapovaček a v rytmu!“ poručil jí. Adri jen po něm hodila zlostný pohled. Měla pocit, že se v tom vyžívá.
,,A o co se mám zapřít nohama?“ zeptala se, když lehla na zem se skrčenýma nohama a rozhlížela se, ale nikde nic vhodného. Leon k ní bez odpovědi klekl a přidržel jí nohy. Překvapeně ztuhla.
,,Na co ještě čekáš! Začni!“ poručil nevrle. Dívka tedy začala. Ještě jí napadl, že by těch granátů mohla být celá krabice.
,,58…nepovoluj, v rytmu jsem řekl! Jestli se ti to nelíbí, víš kde jsou dveře!“ zavelel Leon, načež Adrianet přidala na tempu.
,,To je týrání….dětí….,“ zaúpěla udýchaně, ale nepřestávala.
,,Tak jsi jdi stěžovat za maminkou, 59 a neplýtvej energií a soustřeď se!“ stáhl Leon obličej do úšklebku.
,,98…99….100!“ řekl Leon po pár minutách a okamžitě Adrianet pustil a vstal. Dívka ležela na zemi jak široká tak dlouhá, popadala dech a nebyla schopná se pohnout. Leon o ni ani pohledem nezavadil. Rozhodl se, že pakliže z ní má něco udělat, bude nejlepší, když zapomene na všechno, co se v posledních dnech stalo a zapomínání věcí, které se mu nehodily, opravdu uměl. Adri se nakonec vzchopila a za ukrutné bolesti svalů v břiše se zvedla, popadla vodu a pila.
,,Teď ti dám pět minut přestávku,“ rozhodl se Leon a šel mezitím trávit čas opět na hrazdy. Odmítal si vzít na triko, že by zkolabovala. Za dva nebo tři dny už jí to tolerovat nebude, ale dnes, jelikož je to její první trénink, jí bude dávat ještě krátké přestávky. Vyhoupl se na nejbližší hrazdu a pustil se do vymýšlení nových prvků. Adri mezitím ležela vyčerpaně na žíněnce, oddychovala a sledovala, jak Leon padá do sítě. Najednou v ní cosi hrklo, snad strach, když viděla, jak padá. Strach? Nesmysl, proč by se měla o něj bát!….? Zvedla se a šla si doplnit vodu. Poté si sedla do tureckého sedu na své místo a jelikož neměla nic lepšího na práci, tak pozorovala, co to Leon vyvádí. Zalapala po dechu. Věci co předváděl, byly opravdu úžasné, ale nedala na sobě překvapení znát a sledovala ho s neutrálním výrazem.
Leonovi začalo polévat horko. Podivil se, jelikož ho to nikdy takhle nenamáhalo, za ty léta byl celkem zvyklí. Všiml si, že ho Adrianet pozoruje. Koutkem oka se na ni podíval. Zrovna si upravovala vlasy zpět do drdolu, jelikož jí během sklapovaček neposedně vypadly z gumiček. Spadl do sítě, protože nedával pozor. Vzchopil se a vyskočil na zem.
,,Tak to by stačilo. Teď se pustíme do rozcvičování rukou,“ oznámil dívce suše poté, co k ní přišel.
,,Ne…“ zaúpěla tiše a vzhlížela k němu.
,,Ale ano, sto padesát kliků,“ řekl Leon s úšklebkem. Adri dala oči v sloup a pustila se do toho.
Po půl hodině unaveně padla na zem. Leon jí to opět počítal, aby náhodou nepodváděla.
,,To byl poslední, až se vydýcháš a napiješ pustíme se konečně do cvičení,“ řekl Leon tiše a sledoval dívčin vykulený výraz.
,,Konečně? A co bylo tohle?“ zeptala se a znovu si musela upravit vlasy.
,,Menší rozcvička,“ oznámil Leon a zamířil k jednoduchým gymnastickým cvičidlům, jako koza, kůň, kruhy a podobně. Adrianet tiše zaúpěla, napila se a po minutě oddechování se zvedla a zamířila za ním.
,,Nic těžkého po tobě nebudu chtít, tedy zatím….z dnešního cvičení si jen udělám poznatky a vypracuji podle toho pro tebe cvičební plán, který posílí tvé slabé stránky a odnaučí tě zlozvykům,“ říkal Leon zatímco zaujal postoj vedle kozy. Adri se na něj překvapeně podívala. Že by to vzal až tak vážně a doopravdy se jí chtěl věnovat?
,,Co tam ještě tak stojíš, skoč!“ zavelel jedovatě. Probrala se ze svého snění, rozběhla se, odrazila se od můstku a předpisově skočila přes kozu. Během letu jí zachytily Leonovi ruce, aby jí krátce přidržely. Z toho letmého, ale pevného doteku se jí rozběhla husí kůže po těle.
,,To nebylo špatné, se základy snad nebude problém,“ přemýšlel nahlas Leon a zamířil k vysuté hrazdě.
,,Tak se ukaž,“ zavelel. Vysutá hrazda byla poměrně vysoko. Dívka se nadechla, odrazila se, chytla se hrazdy a provedla výmyk, několik otáček, dokonce i překousla nesnesitelnou bolest svalů a odručkovala tam i zpět. Vyhoupla se tak, že stála rukama na vysuté hrazdě a ve vzduchu provedla dokonalý provaz. Potom jen na jedné ruce. Několikrát se otočila dokola, vyšvihla se, provedla salto ve vzduchu a na zem dopadla do podřepu. Stoupla si.
,,Co teď?“ zeptala se Leona s úsměvem. Ten se zamyslel.
,,Zkusíme kruhy,“ zavelel a přemístili se ke kruhům. Adri si vedla poměrně dobře i tam, jen jí dělalo problém se udržet nad nimi, aniž by se jí rozjeli ruce. Neměla v nich tu potřebnou jistotu. Navíc se výšek poměrně bála a byla z toho trošku rozklepaná.
,,To by stačilo, můžeš dolů!“ zavelel Leon opět a dívka tedy doskočila na zem.
,,Teď jdi na trampolínu,“ řekl Leon a sledoval, jak se dívka přemístila pár metrů dál a nejdřív nesměle skáče, poté se odrazí a provede ve vzduchu ty otáčky, poté otáčky s provazem, poté zkusí i salto. Nakonec na ní bylo vidět, že jí to opravdu baví a začala si to užívat. Za letu si všimla, že se na tváři Leona objevil slabý úsměv, ale nakonec to svedla na to, že vidí rozmazaně a že se jí to jenom zdálo.
,,Stačí, stačí! Slez už dolů,“ zavelel opět. Dívka neochotně doskákala a slezla na zem.
,,To by bylo pro dnešek vše. Tedy, skoro,“ dodal ještě, když už spatřil veselý výraz v jejich očích.
,,Co ještě?“ zeptala se polozoufale.
,,Za pět minut před Kaleidem,“ zavelel pouze Leon a odešel do šatny. Adri se neochotně odšourala ke skříňce, kde si opět místo cviček vzala tenisky, doplnila zásobu vody, upravila si vlasy a vyšla ven. K jejímu překvapení už nepršelo a krásně svítilo sluníčko. Protáhla se a usmála se na celý svět.
Když došla na požadované místo, Leon tam už netrpělivě čekal, oblečen ze cvičebního do černých kalhot a stejnobarevného saka a košile, kterou měl lehce rozepnutou, takže byl vidět řetízek a na něm prstýnek, co měl na hrudi.
,,My už nebudeme cvičit?“ zeptala se ho překvapeně.
,,Já ne, ty ano,“ odpověděl jí krátce a zamířil kamsi.
,,Co tam ještě tak postáváš, do oběda bych byl rád zpět!“ vykřikl po ní chladně. Zdvihla oči v sloup a doběhla ho. Po cestě bylo trapné ticho. Adri nevěděla, jestli má raději mlčet nebo má něco říct. Bála se, že by zase plácla nějakou pitomost, jako posledně. Leon vypadal mírně zamyšlen, ale přitom dívku občas koutkem oka pozoroval a viděl, jak zoufale přemýšlí, co by řekla. Všiml si každého pramenů vlasů, co jí vyklouzl z účesu a stihl si i prozkoumat její rysy v obličeji, kterých si doposud moc nevšímal. Jako první ho upoutaly velké oči tmavě hnědé barvy, které studoval už nedávno. Poté to byly velké plné rty sytě rudé barvy. Pleť měla takřka alabastrově sněhově bílou. Hlavu měla vztyčenou, jakoby všemu chtěla čelit čelem a s nemalou hrdostí. Upřel pohled na místo, kam mířili. Byla to lavička s výhledem na pobřeží. Byl rád, že už sem dorazili a on nemusí přemýšlet nad tím divným pocitem a poutem, co bylo mezi ním a Adrianet. Zastavil se.
,,Jsme tady?“ zeptala se ho dívka nechápavě. Leon přikývl.
,,Vidíš támhle ten zmrzlinový stánek na pláži?“ zeptal se jí Leon a mířil na malou tečku na obzoru. Adri polkla.
,,Mám ji vidět nebo ne?“ zeptala se mírně přidrzle. Už tušila, co po ní bude chtít.
,,Poběžíš až tam a zase zpátky,“ řekl suše a zamířil k lavičce, ze které měl na celou trať dobrý výhled. Rozevřel knihu, kterou si sebou vzal a s jednou rukou na opěradle lavečky a s nohou přes nohu se pustil do čtení.
,,Ale….vždyť na té pláži jsou i lidi…a je to nejmíň dohromady čtyři kilometry“ namítla, ale tušila odpověď.
,,Tak to máš v jednom s překážkovou tratí a nejsou to čtyři, ale šest“ prohlásil nevzrušeně Leon. Na pár desetin vteřin měla překvapený výraz. To bylo poprvé, co Leon zavtipkoval. Že by ho nakazila?
,,Měla by ses do toho dát, pakliže chceš stihnout tu schůzi a upozorňuji tě, že já ji stihnout chci a jestli nebudeš do hodiny zpět, tak jdu bez tebe a jsem velmi zvědav, jak potom trefíš zpět,“ řekl Leon chladně a otočil stránku. Adrianet polkla, napila se, poté flašku karabinou připevnila k opasku a pustila se do toho před zraky všech lidí. V duchu ještě přemýšlela, jak krásně by se po Leonovi házel celý náklaďák.Komentáře
Přehled komentářů
Já nemůžu z toho, jak se od granátu Adri odhodlala až k náklaďáku :D Prostě úúúžasná bomba :D
Heh3... :D
(Hajiná, 6. 8. 2007 1:01)Sado-maso :D:D ale chlapec srší vtipem :D:D to se musí nechat :D ale je to šmírák :D ... jak ji sledovál :D:D ... jinak zas a o6 :) co jiného než sůpr čůpr bomba :) ... PS: s náklaďákem souhlasím :D
sugoi
(Arkela, 4. 8. 2007 2:01)
super. dorazilo mě jak po kejklířovi hodila budík.
A mimochodem spánek je taky má oblíbená činnost:)
jinak se mi to celkově líbilo a těším se na další
OMG
(anime929, 3. 8. 2007 15:39)xDDD celý nákladák???teda myslím,že jsem tě nakazila já svými ftípy^^ikdyž ty vlastně newíš jak se chovám že??to je jedno jinak 5 klásné a už se těším na pokráčko :P
Super :D
(Herwen, 3. 8. 2007 12:37)Je to skvělé, ale plně naložený kamión nebo cisterna, by mu asi ublížila více :D
:D:D
(Elleanor, 14. 8. 2007 21:40)