Mé sny mi dávají křídla a s nimi vzlétnu ke hvězdám!

Leon seděl před operačním sálem shrbený, lokty se opíral o nohy, v rukou držel poloprázdný kelímek s již studeným kafem z automatu a nepřítomně upínal pohled na chladné nemocniční dlaždičky. Hodiny tikaly nemilosrdně pomalu a vteřiny byly pro něj celá věčnost. Na rukou měl ještě zaschlou krev Adrianet. Předchozí hodiny pro něj byly peklem, jaké si už dlouho nezažil. Tolik, tolik doufal, že konečně budou šťastní, že konečně budou jen spolu. Proč? Proč mu ji osud pořád musel brát?

Náhle se rozzrazili dveře operačního sálu. Leon vyskočil na nohy.

,,Bude v pořádku, nic vážného to není, jenom měla ten osten zaražený hodně hluboko.“ Uklidnil ho doktor a lehce se pousmál. Leonovi spadl ze srdce celý Grand Kaňon nebo Mounth Everest.

,,Mohu ji vidět?“ zeptal se unaveným hlasem.

,,Teď ne, je v umělém spánku. Zašili jsme jí ránu a jestli jí to nebude hnisat, pozítří si pro ni můžete přijít. Přeci jen ztratila hodně krve. Ještě štěstí, že má nejběžnější skupinu.“ Usmál se povzbudivě doktor a zamířil kamsi nemocniční chodbou. Leon si oddechl.

Mezitím u Kalose v kanceláři

,,Říkám, že jsem to nebyl! Jak bych mohl jí ublížit?!“ Juri naštvaně chodil po místnosti celý nepříčetný. Kalos ho upřeně sledoval ze svého křesla.

,,Jenže nemáš aliby Juri a až policie uvidí ten papírek, budeš hlavní podezřelí.“ Kalos pohlédl na zakrvácený papírek na svém stole, který byl naražen na té šipce, co se Adrianet zabodla do boku. Když tě nebudu mít já, tak nikdo, stálo na něm. Poněkud ohraná fráze vystřižená jako z nějakého milostného filmu či trileru byla nemilosrdnou hrozbou. Jenže najděte jejího adresáta mezi tisíci diváků a pěti sty zaměstnanců.

,,Měl by sis vzít dovolenou Juri..“ řekl tiše Kalos, když hleděl na mladíka jak se sesypal do křesla.

,,Ty mě chceš podmíněčně vyhodit?“ prohlédl ho mladý muž.

,,Říkej si tomu jak chceš. A teď, kdybys šel, má přijít policie.“ Pravil kamenně Kalos a za chvíli už pozoroval zavírající se dveře.

O čtyři dny později už byla Adrianet doma. Venku byl nádherný den a Kalos na dva týdny zavřel Kaleido kvůli vyšetřování, takže Leon se mohl starat o ni i o maličkou. Musela se někdy maličko smát, jak moc pečlivě a vzorně Leon všechny funkce zastával a staral se o ni jako o div světa.

,,Jdi si lehnout, já ji vykoupu,“ řekl jednu ze svých oblíbených vět a hned hnal Adri do postele.

,,Já to zvládnu,“ namítla, ale stačil jeden jeho starostlivý a rozhodný pohled, vzdala se a zamířila do ložnice. Lehla si do postele, a jelikož neměla co dělat, pustila se do psaní nového představení, se kterým slíbila Mie, že jí pomůže. Samozřejmě za značné Leonovi nevole, jakoby snad i myšlení znamenalo těžkou fyzickou činnost. Za deset minut už byl Leon i s malou zpět, dal ji do postýlky a zapnul jí ukolébavku s kolotočem. V tom někdo zazvonil. Okamžitě tam zamířil, ačkoliv s euž chtěla zvednout.

,,Dobrý den, mohli bychom mluvit s vaší ženou?“ uslyšela hlas jakéhosi muže Adri z předsíně.

,,Nepřichází v úvahu, Adrianet potřebuje klid.“ Řekl ledově Leon.

,,Jsme tady v rámci vyšetřování.“ Pokračoval muž a ukázal mu policejní průkaz.

,,To je v pohodě Phile, já to vyřídím!“ ozval se silný hlas.

,,Jerry! Pojď dál!“ uvítal Leon statného policistu tmavé pleti a snad největšího fanouška Sory. Oba policisté poté vešli dovnitř.

,,Tihleti od FBI Si myslí, že jim patří celý svět!“ zamumlal Jerri. Adri vstala a za pomoci jedné berle došla do předsíně. Leon policisty uvedl do obývajícího pokoje.

,,Ráda vás vidím,“ pravila Adri hlavně k Jerrimu a usedla do křesla.

,,Dáte si něco?“ zeptal se Leon ze slušnosti.

,,Ne, to je v pořádku, budeme rychle hotovi.“ Pravil chladně policista od FBI a otočil se k Adrianet.

,,Musím říct, že nějak přitahujete problémy. Tak tedy, abychom začali. Máte na někoho podezření? Měla jste někdy problém s nějakým odmítnutým ctitelem?“ otázal se a zapnul nahrávání. Leon byl jeho postojem zhnusen, ale Adri se nedala vyvést z míry.

,,Ne, myslím, že nikdy. Nic, co by hraničilo s normou.“ Pousmála se.

,,Aha, jistě…ovšem slyšel jsem o jistém případu Juriho Kiliana. Prý si vzal dovolenou, ovšem nemyslíte si, že spíš váš šéf Kalos ho chtěl pouze odklidit po dobu vyšetřování a zatajit tak skandál?“ otázal se znovu muž.

,,S Jurim jsme si vše ujasnili, je to dávno pryč. Vzal si dovolenou, jelikož je pracovně přespříliš vytížený.“ Řekla Adri klidně.

,,Dle mýho názoru je to nějakej šílenej fanoušek, ale to tady pána asi nezajímá.“ Řekla Jerry zvesela k Leonovi. Druhý policista to ignoroval.

,,Dostala jste nějaké výhružné vzkazy?“

,,Nikoliv.“

,,A co onen případ s tím bankovním vrahem a lupičem? Víte o tom, že ho propustili za slušné chování?“ otázal se nijak šetrně policista. Bylo ticho. Adri doslova ztratila dech.

,,To už by stačilo, nechte toho!“ zasáhl Leon. Policista s ušklíbl a zapnul nahrávání.

,,Ještě se uvidíme.“ Pravil a odešel. Leon za ním zabouchl dveře.

,,Kdo si sakra myslí, že je?!“ rozčiloval se Leon a zamířil za malou, jelikož začala plakat.

,,Neboj se Adri, všechno bude dobrý,“ utěšil Jerri Adrianet, která byla stále naprosto šokovaná. Tohle byl jako blesk z modrého nebe.