Mé sny mi dávají křídla a s nimi vzlétnu ke hvězdám!

Byl překrásný letní den. Slunce žhnulo a svítilo jasně na modré obloze, po mráčku ani stopy.

Z letištní haly právě vyběhl houf šestičlenné skupiny rozjásaných dívenek. Nejmenší holčičce mohlo být 8 let, nejstarší přibližně 12. Všechny tahaly za ruku 16tiletou dívku s tmavými, vlnitými, lehce červenými, do pasu dlouhými vlasy, která za sebou ještě táhla kufr a na zádech nesla batoh jedné z mladších dívek. Na sobě měla černé kraťasy s okovaným páskem a červené tílko.

,,Adrii,i pospěš siii!“ snažili si ji popohnat k rychlé činnosti.

,,Já se snažím, tak mě pusťte, než mě přetrhnete vejpůl!“ rozčilovala se nad nimi, ale na tváři ji hrál úsměv a v tmavých očích veselé jiskřičky.

,,Pojď, nebo přijdeme pozdě na vystoupení!“ tahala jí ta nejmenší vší silou.

,,Vždyť začíná až za čtyři hodiny!“ smála se dívka. Věděla moc dobře, jak se děti na vystoupení těší. Vzpomněla si na tu chvíli, když je přišla navštívit do dětského domova a oni jí radostí skočili na krk a povalili. Jejich dětské vystoupení vyhrálo první cenu, výlet do Kaleido Stage, nejúžasnějšího cirkusu na světě. Ona, jelikož celý nápad s vystoupením vymyslela a pomohla jim naučit se jejich čísla, měla jet s nimi. Dále je pak doprovázela vychovatelka z domova, Lavern. Nebylo jí o moc víc, než 20 a s dětmi si velmi dobře rozuměla, protože sama kdysi v domově vyrostla. Nyní šla tiše za nimi a s úsměvem sledovala, jak děti pošťuchují Adrianet. Lavern byla středně vysoké postavy, měla dva zrzavé copy a dobrácké zelené oči. S Oblibou nosila džínové tmavé tříčtvrťáky a košili zavázanou na uzel, ostatně to měla na sobě i nyní. Přes rameno měla přehozenou cestovní tašku a na zádech ještě batoh nejmladší dívenky.

,,Adriii!“ rozčilovala se jedna z menších dívek. Adrianet zpozornila. Všimla si dvou aut, červeného luxusního a policejního auta. Stáli před nimi mohutný policista a pohledný mladý muž s krátkými světlými vlasy. Nemohla si pomoci, měla pocit, že čekají na ně. Tázavě se podívala na Lavern, ta pokrčila rameny.

,,Promiňte,“ oslovil je náhle onen světlovlasý mladík, ,,nejste ta skupina z dětského domova?“ usmál se na ně přívětivě a přišel k nim blíže.

,,Ano, to jsme,“ přikývla Lavern, když přišla k ostatním. Mladík se usmál.

,,Jmenuji se Juri Kilian, Kalos, ředitel cirkusu, nás poslal, abychom vás odvezli.“ Mladší dívky zalapali po dechu i Lavern tajně v koutku své duše zajásala, kdo je to přijel vyzvednout. A s Adrianet to ani nepohnulo.

,,Říkejte mi, prosím, Adrianet, jsem jejich trenérka,“ usmála se na něj dívka a potřásla si s ním rukou. Byl z toho mírně překvapen, jak byla v naprostém klidu. Pokud měl správné informace, mělo jí být 16. Sice na to nevypadala, ale dívky toho věku po něm přímo hystericky šílí. Její klid si vysvětloval tím, že buďto ho absolutně nezná, nebo je zkrátka imunní vůči všem trendům, módou začínaje a slavnými osobnostmi konče. Musel se na ni usmát. Byla mu tím velmi sympatická. Jeho úsměv už nevnímala, zamířil k ní totiž Jerry, ten policista, který se s ní také seznámil.

,,Tak, kdo chce jet policejním autem?“ zeptal se vesele dětí. Tři nejmenší holčičky vyjekli radostí a začaly skákat s ručkou nahoře.

,,Pojedu s nimi,“ popošla k nim Lavern a společně s panem policistou naskládali jejich věcí do auta. Adrianet se na ně ještě usmála, než vyjeli a poté se podívala na Juriho, který už starším dívenkám skládal věci do svého vozu.

,,Díky,“ usmála se na něj vděčně. Když jí vzal kufr a batoh.

Na cestě do Kaleida se bavili o všem možném. Juriho hlavně zajímalo jejich vystoupení, které se skládalo především z tance a z jednoduchých akrobatických a gymnastických prvků, které byli ovšem tak důmyslně sladěny a předvedeny s takovou láskou a radostí, že si získalo srdce všech diváků. Mladší dívky mu s radostí odpovídaly a sami se ho vyptávaly, jaké to je, vystupovat na hrazdě a být členem Kaleido Stage. Adrianet ale byla zticha a sledovala ze stáhnutého okna moře. Vítr jí cuchal husté divoké vlasy a hnal jí slzy do očí, ale jí to nevadilo. Juri si nemohl pomoct, bylo na ní cosi zvláštního. V tom pohledu bylo něco tajemného a tajného, co chtěl objevit.

,,Je ti něco?“ zeptal se jí, očima sledoval silnici. Ani se na něj neotočila, pohled nemohla odtrhnout od výhledu z okna.

,,Ne, nic…já jen….po dlouhé době vidím zase moře,“ její hlas byl tak zvláštně klidný a v úplném rozporu s jejím divokým vzhledem. Lehce se začervenala, když si uvědomila, že její slova vyvolalo absolutní ticho. Usmál se.

Zastavili přímo před Kaleido Star, kde je už čekal zbytek skupiny a pár členů z cirkusu.

,,Vítejte,“ pozdravil je muž středních let, tmavší pleti. Na očích měl sluneční brýle a byl oblečen v barevném oblečení.

,,Děkujeme,“ pozdravili dívenky vychovaně, když vystoupili. Nejmladší dívenka už se dychtivě hnala k Adri, aby ji chytla za ruku. Dívka se na ni usmála a druhou natáhla ke Kalosovi.

,,Děkujeme vám za přivítání, říkejte mi prosím Adrianet, jsem jejich krotitelka,“ zasmála se Adri a potřásla si rukou s Kalosem.

,,Musím přiznat, že mě překvapil, tvůj nízký věk,“ řekl upřímně šéf cirkusu, když si s ní třásl rukou, ,,jen málokdy vyhraje číslo, které trénuje tak mladá osoba,“ dodal na vysvětlenou.

,,Co na to říct…rozkazování mám v povaze,“ zasmála se ,,nebrali jsme to jako trénink...spíše jako zábavu, baví nás to…nebo aspoň mě,“ usmála se.

,,Nás taky!“ vykřikla nejmladší holčička, co jí stále visela za druhou ruku. Kousek vedle Kalose stála dívka s vínovými vlasy, oblečená v kraťasech a oranžovém tílku. Mile se usmívala a natáhla k Adrianet ruku.

,,My si budeme skvěle rozumět,“ pravila s úsměvem. ,,Jsem Sora a dnes se vám pokusím ukázat nejúžasnější představení na světě.“ Adri se na ni zářivě usmála.

,,Sora? Jsi to vážně ty…strašně ráda tě poznávám…“ Juri se usmál. Tak přeci jen o nich slyšela. Co se dá dělat, Sora vede o jeden bod.. Adri pozorovala rozjasněné tváře dětí, co se seběhli kolem dívky s vínovými vlasy, se zvláštně šťastným úsměvem.

,,Dnes večer uvidíš i mě.“ Otočila se po tom hlase. Najednou pohlédla do tajemných fialkových očí. Majitel těch očí jí podal ruku.

,,Mé jméno možná znáš, jsem Leon Oswald.“ Hleděl do těch temných očí s naprosto běžnými pocity. Zato ona mírně omámená stiskla pevně jeho ruku. Byl překvapen tím pevným stiskem.

,,Adrianet.“ Představila se krátce. Po nezbytně nutné době oba stisk ukončili. On odešel do Kaleida, ona omámená sledovala jeho mizící siluetu a vlnící se stříbrné vlasy.

,,Adri co je to s tebou? Vidíš ducha?“ tahala ji za ruku nejmladší holčička.

,,Co by se mnou být? Jsem v pořádku,“ pohlédla na ni s naprosto klidným úsměvem, ale pocity v ní byly různé, ale klidné rozhodně ne.