10. díl: Cassanova
Na dobrých pět vteřin stál Juri lehce v šoku, potom ale své překvapení schoval za úsměv a lehký smích.
„Snad by jsi nežárli?“ rozhostilo se mu na tváři pochopení.
„Proč bych měl? Jsem to já, kdo s ní bude vystupovat, jsem to já, s kým bude v Paříži na hotelu. Mám všechno, co jsem chtěl.“ Leonův hlas byl pevný a jistý, krutý. Jeho výraz však tvrdil přesný opak, než jeho slova. Ten však Juri neviděl.
„Nech ji na pokoji! vůbec jí nerozumíš, jestli jí něco provedeš-.“
„Vyhrožuješ mi snad? Adrianet je dospělá. Je jen na ní, jak se rozhodne a co bude chtít. Už jí nemůžeš vodit za ručičku, jako malé dítě, měl by sis to konečně přiznat.“
„Ty malej slizkej šmíráku!“ jekot se rozlehl po celém bytě. Ke štěstí Adrianet Juri nebyl doma.
„Dávej si pozor, jak se mnou mluvíš, trochu úcty by ti neuškodilo!“ Kejklíř se smál, ale ne na dlouho. Za malou chvíli již spočíval v dlani Adrianet a za další byl pevně svázán ve skříni.
„Tak.“ Adri si povzdechla, zaklapla za ním dvířka a šla se zabalit do osušky. Chlapi... jeden horší, než druhý... Věděla přesně, co potřebuje. A potřebuje to hned!
Donesla tác přímo ke stolu, kde hlouček dívek se hlasitě smál Chrisovým vtipům. V tom hloučku byla i Mia s Annou, Rosseta a po očku je sledovala i May. Jediná, kdo zůstal klidným byla Sora. Adrianet tedy rázně usedla přímo naproti ní. Sora k ní zvědavě zvedla zrak a prohlédla si ji od hlavy až k patě. Divoké havraní vlasy s rubínovými prameny měla volně rozpuštěné. Na sobě měla černé tílko, kraťásky se skotským vzorem, černé glády s rudými skvrnami, síťované punčocháče a černý lehký plášť.
„Eh, Adri?“
„Ano?“ tázaná dívka jen loupla pohledem k hihňající se skupince, v jejímž středu byla i její sestra.
„Je ti dobře?“otázala se jí Sora.
„Je mi skvěle!“ ubezpečila ji a dala se do jídla.
„Wau, vypadáš jak nějaká tajemná lovkyně upírů!“ všimla si ji Anna. Adri se jen tajemně pousmála.
„To by bylo představení!“ chytla se nápadu Mia a už měla v očích srdíčka.
„Hlavní postava bude osamělá devatenáctiletá dívka zhrzená osudem, které nezbylo nic jiného, než pomstít své blízké, které zabili upíři-.“ nadchla se Anna.
„Postupem času si získává ve světě plném zla nové přátelé, kteří nevzdali boj s temnotou, stejně jako ona!“ sdílela nadšení Mia.
„Nakonec společnou silou zvítězí nad temnotou a do světa pronikne opět světlo a jas!“ vykřikla Anna s Miou společně a padly si do náručí.
„Jsme geniální!“
„Všechna čest dámy, ten nápad je geniální,“ mrkl na ně Chris.
„To nestálo za řeč!“ zčervenala Mia.
„Ale, to vůbec nic není!“ Mávla rukou Anna. Chris si teprve teď povšiml Adrianet.
„Rád tě opět vidím,“ usmál se na ni, přitom úsměvu se pěti ze čtyř dívek podlomila kolena.
„Já tebe taky,“ nevěnovala mu příliš velkou pozornost.
„Jak se daří mé líbezné zachránkyni?“ zeptal se medovým hlasem, přičemž z ní nespustil oči.
„Nejraději bych vyvraždila všechny chlapi na světě,“ odpověděla mu velmi „mile“ a pokračovala v obědu. Chris maličko znervózněl, ale nedal to na sobě znát.
„Smím ti nějak pomoci a zeptat se, co způsobuje vrásky na tvé půvabné tváři?“ nevzdával svoje úsilí.
„Tak si vezmi tužku a papír a piš.... Snést Adrianet modré z nebe, líbat zem po které chodí a donést jí náruč plnou růží. Až se k tomu propracuješ, přes ten seznam jiných objednávek,“ Adri kývla hlavou k hloučku dívek „Tak si za pár let snad popovídáme. Zatím se měj Casan...pardon, Chrisi.“ A s těmito slovy se Adri rázně zvedla ze židle, odložila tác do výdejního okénka a vyšla ven.
„Řekl jsem něco špatně?“ nechápal Chris.
„To nic, to jen sestřička zase zhrzená láskou a mužským pokolením přeladila na modul mrcha,“ mávla rukou Lavern.
„To se spraví, jakmile se jí některý zaryje pod kůži a vydrží její narážky a útoky.“
„Zkrocení zlé ženy!“ zavýskla Mia nový nápad na představení.
„Promiňte slečno,“ Adri se otočila za neznámým hlasem.
„Omlouvám se, že vás ruším, nevíte, kde bych našel Soru Naegino?“ Hleděla do tváře pohlednému mladíkovi s blond vlasy lehce do čela, šátkem na hlavě, v ruce měl smotaný bič.
„Jistě, pojďte za mnou,“ pousmála se a změnila kurz opět na jídelnu.
„Sora je výjimečná akrobatka, nemyslíte?“ zapředl s ní onen mladík hovor.
„Abych pravdu řekla, její vystoupení jsem ještě neměla tu čest vidět.“
„Netušil jsem, že Kalos bral teď přípravku na akrobacii,“ podivil se mladík s blond vlasy a bičem.
„Nepatřím do přípravky, účastním se nového projektu, účinkuji jako tanečnice,“ pousmála se na něj.
„Omlouvám se,“ mladík hlavou lehce pokynul za prominutí.
„Nic se nestalo,“ pousmála se a vkročila do jídelny. Sora právě odnášela tác. Houf dívek se začal pomalu rozpouštět, protože Chris zmizel bůhvíkam.
„Tamhle jí máte, nashle,“ Adrianet se pousmála na mladíka s bičem a otočila se opět k východu.
„Díky, rád jsem vás poznal,“ otočil se za ní blonďák. Adrianet jen ledabyle zvedla ruku a odešla.
Šla chodbou Kaleido Stage a cítila v žilách hořící krev. Srdce jí bušilo divoce, jako málokdy. Prsty nervózněla zatnula v pěst. Po delší chvíli si uvědomila, že chodí tou samou chodbou tam a zpět. Něco jí chybělo. Něco ji vyvádělo z rovnováhy. Za pár minut vyšla ven a za dalších pár minut si uvědomila, že je na pláži. Příliš nepřemýšlela. Zula si těžké boty, svlékla se tak, že na sobě měla ten tílko a spodní prádlo, rozběhla se a skočila do vody. Chvíli se potápěla. Cítila jak panikaří, jak jí dochází vzduch, ale věděla, že to byl jen její strach. Musí s ním bojovat. Uvolnila se a plavala pod hladinou. Začala si to užívat. Udělala kotrmelec, druhý..... vyplula na hladinu, nadechla se a opět se potopila. Uslyšela smích. Ohlédla se a spatřila vedle sebe plavat delfína. Osamoceného, daleko od domova, stejně jako ona. Podplaval pod ní s otočkou a plaval po její druhé straně. Předplaval ji a zase se začal smát, jako by se jí vysmíval a pobízel ji, ať zapomene na vše, ať si jen užívá svobody. Vyplula, usmála se skákajícímu delfínu a zase se potopila. Po chvíli vzájemného skotačení se delfín otočil. Vyplula a ohlédla se za sebou. Na pobřeží to mohl být kilometr, možná dva.... vůbec jí nebylo jasné, jak byla schopná tak daleko plavat. Navíc slunce už skoro zapadlo. Pocítila strach. Delfín se vynořil vedle ní. Měla pocit, jakoby se usmál a v očích mu skákaly veselé jiskřičky. Usmála se. Delfín ji opět podplaval, zespodu do ní lehce žďuchl, jakoby ji vybízel, aby se ho chytila. A začala další svobodná jízda.
Po hodině a půl se Adrianet vysápala na břeh. Lehce drkotala zuby. Otočila se a spatřila ve svitu měsíce skákajícího delfína. Pousmála se. Zvláštní setkání. Zvláštní náhoda. Co jí má připomenout? Že nikdy není sama?
„Smím se otázat co dělá polonahá promrzlá promočená dívka v noci sama na pobřeží?“ Ozval se vedle ní Chris, kterého si ani nevšimla přicházet.
„Blbne,“ pokrčila rameny a šla si převlíknout aspoň kraťasy a plášť.
„Aha... poslyš, Adri, nestalo se ti něco?“
„Celkem možná... počkej, nech mě přemýšlet, vrátil se můj bývalý zničehonic, za pár dnů mám premiéru, Leon se mě pokusil...ale nic, vlastně se nic nestalo... A ještě se vrátila moje -milovaná- sestřička, která..“ a nedořekla.
„Leon se tě pokusil co?!“ mladík zpozorněl.
„Ale nic...“
„A tvá sestra?“
„Lavern... ta co tě tak vehementně obdivuje,“ vzala plášť a chystala se ho obléknout. Ani na moment, nezaváhal, vzal jí plášť, pomohl jí ho obléknout... a ani na další moment nezaváhal a vzal ji do náručí.
„Chrisi ..co to??“
„Pššt, jako správný Cassanova tě svádím, musím dělat čest své přezdívce.“
Komentáře
Přehled komentářů
Tohle je vážně úžasná povídka. Je moc krásně napsaná :o) Těším se na pokráčko ;o)
úchvatný
(Arkela, 14. 7. 2008 23:01)adri je to moc pěkný líbil se mi ten rozhovor na začátku. Leon a Juri jak se dohadovali skvělý :) a nebo Anna s Miou ty mě úplně dostali. prostě jao vždy nádherně napsaný těším se na pokráčko oufám že bude co nejdřív.
No co dodat?
(Maya, 14. 7. 2008 11:03)Vazne, nemam co napisat, uz ma nenapadaju ziadne synonyma na uzasne, skvele. Ty pocuvaj ako dlho uz pises?????
Krásný :o)
(Nyoko, 29. 7. 2008 10:11)