3. díl: Kdo jsi?
Druhý den se Mai probudila na kupě přikrývek. U hlavy měla nachystané v misce nějaké prapodivné ovoce. Slunce bylo přímo nad ní na obloze, takže mohlo být kolem poledne. Když se rozhlédla, nikdo nikde nebyl. Chvilku v ní zavládla panika, že ji tu nechali samotnou, ale za malý moment zaslechla smích Rin. Opatrně si sedla a zdravou rukou si vzala kousek ovoce a snědla. Prohlédla si zavázanou ruku. Všimla si, že má nové obvazy. Musela se usmát, tak maličká dívka a tak dobře se o ní stará. Chtěla rukou pohnout, ale nešlo jí to. Byla chromá. Vstala tedy a šla za smíchem. Prošla kouskem lesa a spatřila maličké jezírko s vodopádem, ze kterého následovně tekla malá říčka. Divila se, odkud ten smích předtím šel, nikdo tu nebyl. Místo to bylo ale opravdu krásné. Na březích rostly keře s květinami a zelenou trávou, která voněla po ranní rose. Zničehonic z jezírka vyskočila na hladinu smějící se Rin. Mai se usmála.
,,Mai! Ty už jsi vzhůru? Nasnídala ses?“ zeptala se dívenka mateřsky starší dívky. Mai s úsměvem přikývla.
,,Díky za ovoce, bylo výborné.“ Pravila s úsměvem.
,,Lord Sesshomaru někam oešel, prý s evrátí ještě dnes. Jaken pobíhá kolem, údajně hledá démony, které by mohl zničit, ale nevěřím mu ani slovo.“ Zasmála se dívenka. ,,A promiň za tu ruku, v noci jsi měla bolesti, tak jsem ti ji jednou bylinkou ochromila, mělo by to přes den přestat a pak se uvidí, jestli bude lepší.“ Pokračovala Rin a poté se znovu potopila na dno jezírka. Mai dostala chuť si taky zaplavat. Podívala se na kraj jezírka a řekla si, že tam je poměrně mělké a dosáhne na dno a tak se rozhlédla kolem. Nikdo nikdo.
,,Pojď do vody, je skvělá!“ zasmála se Rin, která mezitím opět vyplavala. Mai přikývla a opatrně si začala zdravou rukou sundávat kousky svého oblečení, což jí šlo poměrně obtížně. Poté nohou zkusila vodu, která byla příjemně vlažná. Sedla si na břeh a hupsla do ní. Hladina jí byla po pás a chodidla jí hladil jemný písek. Voda byla nádherně průzračná a nebesky modrá. Začala splývat na zádech a vyhřívala se na sluníčku. Zničehonic jí do tváře přišla sprška kapek. Rozhlédla se, ale už jen slyšela Rinin smích, ale dívka byla dávno pod hladinou. Vyčkala tedy, než ta malá rybka vyplula na hladinu a spršku jí vrátila. To s eneobešlo bez odezvy. Dívky strávily u vody několik hodin a občas pojedly drobné ovoce na keřích na břehu.
,,Počkej chvilku, doběhnu ti pro ručník a nějaké věci,“ vypískla Rin vesele, oblékla se a běžela k táboru. Mai nebyla zrovna šťastná, že tu zůstala sama, ale předchozí chvilky byly tak veselé, že byla příjemně naladěna a tak se opět pustila do splývání po jezeře.
Lord Sesshomaru se vracel z výpravy a šel zrovna řídkým lesem, když uslyšel od jezera lahodný zpěv. Podivil se, kdo tam je a šel zkontrolovat. Ve vodě kousek od břehu spatřil tu dívku, Mai či jak se jmenovala. Stála po pás ve vodě k němu zády. Zdravou rukou si rozplétala vlay, které s ejí předtím v zápalu hry trochu zacuchaly a vždy si podřepla do vody, umyla si je a opět narovnala. Mlčky tam stál a rozhlédl se, kde je Jaken a Rin. Nebylo po nich ani památky. Šel se tedy za nimi vydat. Po cestě ho stále provázely nepříjemné myšlenky na tu dívku. Obrazy, jak stojí nahá v kříšťálové vody a odráží se od ní lehce měděné sluneční paprsky azpadajícího slunce a tvoří na ní tak zlatavý nádech. Její melodický hlas mu zněl ozvěnou v hlavě. Na co to myslí? Vždyť je člověk..Zdálo se mu tak zvláštní, jak ta lidská stvoření byla tak hloupě zranitelná a to je činilo tak krásným. Jeho ledová tvář se lehce stáhla zamračením.
,,Mai! Přinesla jsem ručník a nějaké masti!“ vykřikla Rin se smíchem a ve svých drobných ručkách držela menší káď s daným obsahem. Dívenka však zkameněla děsem a káď jí vypadla z rukou a její obsah se rozkutálel do trávy.
,,Co se děje?“ zeptala se Mai s úsměvem, když se otočila k dívence. Náhle ovšem zpozorněla. Přímo k maličké se blížila postava nejspíš muže zabalená v bílé kožešině s jakousi modrou maskou na tváři. Ačkoliv jindy by se jí zdál takovýto obraz směšný, ta osoba způsobovala, že jí po těle rozběhla husí kůže. Postava v kožešině začala natahovat k amličké ruku a dívka ječela, ale nemohla se pohnout.
,,Kdo jste?! Co chcete?! Nechte jí být!!“ vykřikla Mai, ale postava jí nevnímala. Dívka s ezoufale rozhlédla kolem, Kousek od ní na břehu byl oblázek. Vzala ho tedy a mrštila po muži v kožešině. Kamínek se těsně před ním zastavil a spadl na zem.
,,Povídám nechte jí být!!!“ zaječela znovu Mai. Postava se k ní otočila.
,,Kdo jsi?“ zeptal se jí.
,,Na to samé bych se mohla zeptat tebe, netvore! Jsi tak ubohý, že ani neukážeš svou tvář!“ vykřikla s odvahou, která se v ní brala bůh ví kde.
,,Za to ty ji očividně ukazuješ ráda..“ pravil s posměškem muž v kožešině a prohlédl si její nahé tělo. Rychle si rukou zakryla ňadra.
,,Jsi nějaká nová hračka Sesshomara, co?“ pokračoval v posměšcích.
,,POVÍDÁM TI VYPADNI!!!“ vykřikla dívka a letěl k němu ryhlostí další oblázek, který mu vypálil díru do kožešiny. Muž na to překvapivě hleděl. Mai si až po chvíli uvědomila, že oblázek nehodila rukou. Jen usilovně si přála mu ublížit a myslela na to. Co se to stalo? Takovou otázku si kladl i muž v kožešině.
,,Kdo jsi?“ zeptal se jí znovu.
,,Do toho ti nic není, Naraku!“ ozvalo se za ním a bič rozsekl muže vejpůl. Zbyla po něm jen kožešina a dřevěná panenka. Oním ochráncem nebyl nikdo jiný, než Sesshomaru.
,,Lorde Sesshomaru!“ vyjekla Rin a vzápětí se mu vrhla kolem nohou a vzlykala. Sesshomaru si prohlížel Mai. Ta vyjekla a schovala se do vody. Muž se otočil a chytl Rin za ruku.
,,Obleč se a pak přijď,“ pravil ještě, když vyl na cestě k táboru.
Komentáře
Přehled komentářů
souhalsim se vsema:d opravdu skvely:))))
:D nádhera:D
(tyynushka, 23. 10. 2007 19:11)rozhodla jsem se, že v příštím životě chci být Mai, už jen proto, abych na vlastní oči viděla Sesshomara :D Nádherná povídka, jen tak dál a vážně by se hodilo pokráčko :D
ty jo
(Arkela, 22. 10. 2007 0:31)super jako vždy začíná to být velice zajímavý a napínavý. Adrti prosím musíš (až budeš mít čas) udělat další pokráčka.. je to strašně supéér a já sem strašně napjatá co bude dál. :-)
heh :D
(Herwen, 21. 10. 2007 21:42)Je to stále zajímavější :D. Už se nemůžu dočkat dalšího pokráčka. Můj absťák zase sílí :D. Jsem moc zvědavá jak se tento příběh bude nadále vyvíjet ;). Jako vždy super ;)
Další pokráááčko xD
(Nime, 21. 10. 2007 21:17)huáááá hej mazec!!!napínáš mě čím dál víc...zítra tu budou dvě pokráčka =3
ach ty nadpisy...
(Jeanne, 30. 12. 2007 22:58)